Kostel svatého Wolfganga v Ostrohu je úzce spjat s hradem Seeberg a je významnou památkou celostátního významu, zapsanou v seznamu historických kulturních památek prvořadého významu. Kostel je od roku 2006 majetkem obce Ostroh.

Z důvodu jeho špatného stavu se každoročně pořádají akce mající za cíl získání finančních prostředků na záchranu kostela. Letos se zde konala výstava fotografií na téma „4 roční období“, které jsem se také zúčastnil.

Výjimeční samotáři

Při výběru fotografií jsem ve svém archivu hledal tématicky vhodné fotografie a podařilo se mi sestavit soubor složený z mých oblíbených stromů samotářů.

Tato série fotografií se umístila na 1. místě v hodnocení návštěvníků, spolu s další stejně úspěšnou sérií. Zároveň fotografie Fotografův sen byla prodána a získala na obnovu kostela 10.000,– Kč!

Rozhovor pro Chebský deník

V souvislosti s výhrou v soutěži jsem byl požádán abych zodpověděl několik otázek Chebskému deníku. Samozřejmě jsem neodmítl. Článek naleznete i online: Kraj kolem Seebergu čeká na objevení (Chebský deník, 29. září 2011).

Když jsem jeho knihu Naučte se vidět kreativně četl poprvé, tak jsem nechtěl věřit tomu, že na pořízení krásných fotografií mám jen 1/24 celého dne. Netušil jsem, že ve skutečnosti je to ještě daleko horší.

Hrad Kašperk při západu slunce

Týden ze své dovolené jsem trávil s dětmi ve skvělém penziónu Na Habeši, který je kousek od hradu Kašperk. Z louky pod penzionem je krásný výhled na Kašperk a proto jsem se pochopitelně rozhodl, že si hrad vyfotím nasvícený zapadajícím sluncem. Sám jsem nečekal, že budu mít takové štěstí a fotky budou tak nádherné, ale nechci předbíhat.

Doběhnout každý den na louku pod hradem a počkat si na západ slunce nebyl ten týden pro mě žádný problém. Fotky se mi dařily a měl jsem radost už z těch, které jsme udělal první den. Poslední večer dovolené jsem ani nechtěl na louku jít. Obloha byla ocelově šedá souvislými mraky a jen občas jimi problesklo slunce. Každý fotograf však ví, že barvu zapadajícího slunce umocňují oblaka nad horizontem, proto jsem neodolal a šel se na louku podívat.

Měl jsem štěstí. Asi 10 minut před tím než slunce zmizelo za obzorem se slunce přece jen prodralo mraky a zalilo Kašperk nádherně červeným světlem. Udělal jsem hodně snímků, protože jsem věděl, že nemám moc času a vyzkoušel i různé kompozice. Na šesti snímcích níže je vidět jak se měnilo světlo na hradě a tím i celé ladění výsledné fotografie. Změny to jsou zcela zásadní a převratné! Přitom poslední snímek je jen o 11 minut starší než první (viz. informace v Exif).

Byl jsem ve správný čas na správném místě a čekal jsem na své „dobré světlo“ s nastaveným fotoaparátem na stativu. Proto jsem pak neztrácel čas a už jen upravoval kompozici podle potřeby. Tento postup se mi osvědčil i při fotografování zámku Hrubá Skála, kdy jsem čekal na slunce několik desítek minut.

Přeji dobré světlo všem fotografům.